„Půjdu s vámi.“ řekl Peprník a společně s Heřmánkem se nechali vést do domova skřítka Kostivala. Heřmánek tu byl poprvé. Po zaklepání jim otevřel drobný skřítek s šedivými vlasy i vousy a jiskrnýma očima. Vypadal, že je opravdu hodně starý, ale zároveň plný života a radosti z něj. „Ahoj, tak jsme tady, tohle je Heřmánek.“ pozdravil Olšík.
„Rád vás vidím. Myslíš, že už je čas?“ obrátil se Kostival na Peprníka. Peprník mlčky kývnul. Heřmánek podal neznámému skřítku ruku na pozdrav a přemýšlel, co tu ti tři na něj chystají. „Pojďte za mnou.“ Kostival s nimi vyšel ven a vedl je do veliké jeskyně. Neměla dveře, takže to nejspíš nebyl domov žádného skřítka. Navíc byla hodně vysoká a široká – a skřítci si pro své domovy vybírali nebo hloubili mnohem nižší a užší jeskyňky, které se v zimě snadno vytopily.
V zadním koutě místa, kam přišli, hořel v krbu oheň a před ním byla silueta nějakého … co to bylo..? Vypadalo to jako veliký pták s dlouhým krkem, ale co by někdo takový dělal v zimě v jeskyni? Přišli k němu asi na dva metry daleko, když jim Kostival pokynul, aby zůstali stát. Popošel k ptákovi, ten se k němu sklonil a skřítek mu něco šeptal. Pak se obrátil k ostatním. „Je to jeřáb. Jeho rodina a přátelé odletěli na podzim někam k jihovýchodu, ale on si před cestou zranil křídlo a nemohl se k nim přidat. Zkoušel to, ale nedoletěl dál než sem. Našel jsem ho před dvěma měsíci a společně s ostatními skřítky, kteří pro něj všude možně sháněli potravu, se nám podařilo ho vyléčit. Říkám mu Štístko. Před týdnem se mu křídlo zahojilo a teď už létá natolik dobře, že myslím, že by mohl svou cestu dokončit.“ I ve tmě jeskyně Heřmánek cítil, že se Kostival dívá na něj – a přemýšlel, co on s tím má co společného.
„Víš, jeho zimoviště leží stejným směrem, který ukazuje i tvá hvězda.“ začal vysvětlovat Peprník. „Mohl by ti pomoci dohnat ztracený čas. Už jsem s ním o tom mluvil a souhlasí, že s trochou tréninku by mohl nést zátěž jednoho skřítka navíc.“ připojil se Kostival. „Létají děsně rychle, jen bychom museli vymyslet nějaký způsob, jak se na něm dobře udržíš. Ale na tom už pracuje Bučina.“ dokončil vysvětlení celého plánu Olšík.
Heřmánkovi z toho šla hlava kolem. Znělo to hrozně lákavě a zároveň dost děsivě. Ale ta lákavost převažovala. Nejvíc ho překvapovalo, že jeřáb je opravdu ochotný cestu s ním na hřbetě podstoupit. Jeřáb asi vytušil Heřmánkovi pochybnosti, udělal pár kroků k němu a zlehka mu položil zobák na rameno.
Peprník se k Heřmánkovi naklonil: „Teď tu pár dní budete bydlet spolu, abyste si na sebe zvykli a naučili se jeden druhému lépe rozumět. Přinesu ti pár houní, abys tu nezmrznul. Oheň udržovat zvládneš, viď? Kostivalovi tak alespoň ubyde práce.“
Než stačil Heřmánek odpovědět, Peprník ještě dodal: „Pozítří začnete trénovat společný let.“