Heřmánek seděl před krbem, koukal do plamenů a přemýšlel. V ruce držel kámen, který mu daroval Vrabčák. Už to byly dva dny, co ho měl u sebe, a pořád se nemohl rozhodnout. Vrabčáka navštěvoval každé ráno, povídali si o všem možném, ale tématu cesty za hvězdou se Heřmánek vyhýbal – a Vrabčák to respektoval. Věděl, že není jednoduché odvážit se se na takovou cestu vydat sám.

Dnes už ale Heřmánek cítil, že se musí definitivně rozhodnout.  Něco mu šeptalo, že když nevyrazí co nejdříve, nestihne do cíle své cesty dojít včas. Vstal, zabalil se do deky, a vyšel ven. Opřel se o stěnu u vchodu do jeskyňky a koukal na jasné nebe.
Přestože byl měsíc skoro ve třech čtvrtích, hvězdě to neubíralo na síle. Heřmánek znovu ucítil ten stejný pocit v srdci, jako když ji uviděl poprvé. Jako by hrála na nástroj, který v něm byl ukrytý a čekal právě na ni. „Než se definitivně rozhodneš, zeptej se svého srdce“ – tak to říkal Vrabčák. A Heřmánek si teď byl docela jistý, po čem jeho srdce touží. Prahlo po dobrodružství a po tom stát se součástí příběhu, ke kterému ho hvězda zvala. Zítra se vydá na cestu.

Zašel do špajzu a prozkoumával své zásoby. Takhle začátkem zimy jich tam měl požehnaně. Sbalil tolik, kolik mu přišlo, že by mu mělo vystačit alespoň na týden, a doufal, že ho hvězda povede cestou, kde se mu podaří nějaké jídlo sehnat.

Přidal náhradní oblečení a boty, vlněnou deku, křesadlo, pilku, lžíci, nůž, rendlík a dva měchy na vodu. Ze zásuvky vytáhl kompas – dárek od tatínka k minulým narozeninám. Byl to jeho tehdejší čerstvý vynález, na kterém pracoval spolu se dvěma přáteli. „Myslel jsem na tebe, když jsme ho dávali dohromady. Něco mi šeptalo, že ho jednou budeš potřebovat.“ Heřmánek pak na svých cestách po okolí hory ověřil, že se na malý přístroj může bez obav spolehnout.

Přesto si tehdy nebyl moc jistý, k čemu mu bude, protože se obvykle nepouštěl dál, než kde to dobře znal. Ale teď za něj byl tolik vděčný. Díky němu bude moci putovat i ve dne a za oblačných nocí, kdy nebude možné nechat se vést samotnou hvězdou. Určil směr, kterým se chce zítra vydat, dal kompas do sáčku a přidal ho do batohu spolu s pár dalšími drobnostmi, na které si ještě vzpomněl.

Naposledy se ještě podíval na noční oblohu. Ten pohled ho utvrzoval v tom, že se rozhodl správně. Zítra poprosí Jiskru se Silákem, ať si rozeberou nebo rozdají obsah jeho špajzu, a občas zkontrolují jeskyňku, jestli se do ní nenastěhoval nějaký nezvaný zvířecí host. Pak už jen oběhne ostatní přátele a rodinu, naposledy se rozloučí s Vrabčákem a vyrazí.

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *